Čau, první jarní psaní!
Neděle. Druhý jarní den. Venku to ale vypadá spíš na první podzimní.
„Tak co budeme dělat?“
„Co tak zkontrolovat, co je v IKEA nového?“
„Né! Víš, jak to vždycky dopadá. Nic nepotřebuješ a přijedeš s plnou taškou věcí, které tam člověk přece nemůže nechat.“
Pak už si pamatuju, jenom jak čekáme na bus směr Avion.
Neboj, nebudu tě zatěžovat všema Klippanama, Bildama a Dagligenama, které jsme pořídily. Na naši obhajobu musím říct, že jsme všechny fakt potřebovaly!
Proč ale píšu o nákupech v IKEA, když jsem ti slíbila, že budu psát o kávě?
Protože v IKEA mají „café“! Fakt.
Hned vedle jejich závodní jídelny s masovýma kuličkama.
IKEA café. Hezké. Napohled. Takové severské. Překvápko, že?
Takže dneska místo bezedného hrnku něčeho, co by mělo připomínat kávu, (ale když ta family to má zadarmo, navíc „fairtrade“), zkusíme opravdové kafe? Super!
A už stojíme u vitríny a vybíráme dortík. Když je ta neděle.
Nabídka stejná jako v restauraci. Malinový, mandlový, tiramisu, ovoce se šlehačkou, skořicoví šneci. Staré známé mňamky.
A jakou si vybereme kávu? Espresso, cappuccino, latte macchiato … Flat white? Tak schválně!
Když se ale paní před náma ptala Mária, co je to doppio a on chudák nevěděl, dostala jsem strach. Ale co, každý si zaslouží druhou šanci. Tak jsem si to flat white přece jenom dala. Odvahu zeptat se, co za kávu to je, jsem ale neměla. Navíc na hrníčku jsem zahlédla modré logo s eL na začátku, takže bych se stejně víc nedozvěděla.
Každopádně dort (malinovo smetanový) byl super. Naštěstí. Káva totiž ne. Asi jsem „kafenácek“, nebo se jedním stávám, ale prostě si myslím, že když už tam tu kavárnu udělali, mohli si s tím víc vyhrát. Má to mnohem blíž k McCafé než k čemukoli co by aspoň vzdáleně mohlo připomínat místo, kam bys chtěl jít odpoledne na kávu.
Na druhou stranu chápu, že záměrem obchodu s nábytkem není mít prvotřídní kavárnu. Ale než takovou, tak to snad radši ani žádnou. Bezedný šálek v tomhle případě určitě stačí.
Takže do IKEA na kávu?
Radši snad ani ne.
Ale pro zbytečnosti, které nutně (ne)potřebuju? Pokud není týden do výplaty a já nemám na účtu poslední pětikilo na jídlo, tak vždycky. A možná i tehdy.
Zázrak se teda nekonal. Ale aspoň máme (staro)novou sedačku!
Příště zas o nějaké opravdické kavárně.
Doufám, že se máš fajn!
Pěkné jaro!
